Pojď ven 1. 4. 2019

Kaprálův mlýn – pohnutá historie i zelená budoucnost

Kousek za Brnem – jen 15 minut jízdy autobusem – se rozléhá Mariánské údolí, které spadá do nejjižnější části Moravského krasu. Kromě nádherné přírody zde najdete i středisko ekologické výchovy Kaprálův mlýn. Místo, kam se sjíždí nejen základní a střední školy z blízkého okolí, ale také skauti z celé Evropy.

Jak probíhal přerod ze zchátralého starého mlýna na největší ekologickou základnu v republice, jsme se ptali Jiřího Pospíšila, který byl jedním z těch, bez nichž by mlýn v dnešní podobě nestál.

Mohl byste na začátek říci něco k historii mlýna? Jak starý je to objekt?

Budova samotná je z druhé poloviny 18. století. Před 2. světovou válkou ji koupil Aleš Kaprál, chemik a vynálezce, jako letní sídlo. Během druhé světové války se sem s rodinou odsunul do ústraní z německého Brna, aby jeho děti mohly navštěvovat české školy. V dubnu 1945 se Mariánským údolím prohnala fronta a Rudá armáda si z mlýna udělala na pár dní své tábořiště. Během těchto pár dní však došlo na okolních loukách k bitvě a padlo zde 200 ruských vojáků.

Co bylo s mlýnem po válce?

Po válečných letech prošel mlýn opětovnou rekonstrukcí. V roce 1946 Kaprálovi odjeli do Indie pomáhat budovat fabriku na výrobu pneumatik. Do vlasti se už kvůli převratu nevrátili. Nějakou dobu poté žili v Austrálii, odkud se přesunuli do Ameriky, kde strávili zbytek života. Mlýn byl po roce 1948 znárodněn a fungoval jako rekreační zařízení pro zaměstnance zemědělského družstva, Kovolitu a Klenotů Brno a postupně chátral a chátral.

Kaprálův mlýn před rekonstrukcí

A co po revoluci?

V restitucích byl mlýn navrácen zpět Kaprálovým. Na jednu stranu byli dost bohatí a mohli mlýn opravit, ale nedávalo jim to smysl, protože již v Československu neměli ani rodinu, ani žádné zázemí. K mlýnu však stále měli pevné pouto a nechtěli jej prodat. Nabídli ho proto neziskovkám, aby tu realizovaly své programy. Ujali se ho skauti a začali jej postupně opravovat.

Takže mlýn je stále ve vlastnictví rodiny Kaprálovy?

Když v roce 2005 zemřela Zdena Kaprálová, manželka Aleše, její dcery nám mlýn darovaly. Proto se mlýn jmenuje Kaprálův – na památku jejich rodiny.

Mlýn máte ve správě, později ve vlastnictví již přes 25 let. Co se za tu dobu změnilo?

Ze začátku mlýn fungoval jako skautská základna na víkendové akce. Nějaké zázemí tu bylo pro zhruba 20 lidí, ale nic víc. Tím, že mlýn nebyl náš, nemohli jsme žádat o žádné příspěvky na jeho opravu, ale dařilo se nám jej alespoň udržovat. V tom nám pomohl i STIHL, který nám v době, kdy se hodně věcí dělalo svépomocí, daroval motorovou pilu. Změna vlastnictví pak byl klíčovým momentem, kdy jsme konečně měli možnost celý mlýn opravit. Podařilo se nám dosáhnout na Evropské fondy a vybudovat z mlýna středisko s ukázkovým ekologickým provozem, které slouží nejen jako základna pro skautská střediska z celého světa, ale také jako místo, kde probíhají ekologické programy pro základní a střední školy.

Co si představit pod „ekologickým“ programem?

Zaměřili jsme se hlavně na technologie a zážitkovou výuku fyziky. Zajímavostí je technická místnost, která je výukovým programům uzpůsobená a děcka tak vše vidí na živo. Vedle opravdového tepelného čerpadla je například malý model, na kterém v praxi vidí, jak funguje. Díky částečnému prosklení rekuperační jednotky na větrání si mohou počítat teploty, účinnosti i úspory. Díky skautské praxi většiny pedagogů máme velké zkušenosti s organizací akcí pro děti a mládež a většina programů je zážitkově vzdělávací. Kousek odsud jsou například skály, na kterých se dá slaňovat, na nedalekých rybnících nabízíme aqua zorbing nebo děti bereme na exkurze po Moravském krasu.

Kolik práce zabere údržba celého objektu?

Tím, že je objekt celoročně obsazen, to není s údržbou tak špatné a zvládneme ji sami s pomocí dobrovolníků, kteří u nás fungují v rámci evropské dobrovolné služby. Kromě samotného objektu a k němu patřící louky teď ještě navíc pečujeme o Lysou horu, nedalekou rezervaci – nejsevernější step v Evropě. Sice nám nepatří, ale nechceme se dívat, jak nám před očima zarůstá. Děláme v ní pravidelné prořezávky, na které jsme od STIHLu nedávno dostali další, lehčí pilu, se kterou to jde hned lépe.