Svět stihl

Když je prodejce vášnivý dendrolog

Nakupovat lesní a zahradní techniku u autorizovaného prodejce je prostě dobrý nápad. Nejenže dostanete kompetentní odpověď na první poslední. Nejenže máte jistotu špičkového servisu, kdykoli to potřebujete. Ale může se vám stát, že když se s ním pustíte do debaty, zjistíte, že daný prodejce je třeba absolutní špička mezi českými dendrology.

Jako Milan Milfait, soudní znalec státu v oblasti péče o stromy a keře. Žatecký patriot, za kterým jezdí pro pily nebo sekačky lidé z širokého okolí. A už více než 20 let také zarytý „stihlák“.

Jak vůbec vznikl váš vztah ke značce STIHL?

Je to dlouhý příběh. Přírodou se zabývám od 70. let, kdy měl děda obrovské pozemky s dvěma stovkami stromů. Učil mě roubovat a řezat, takové ty klasické metody. My jsme jako rodina bývali zámečtí zahradníci. Pratchán byl vrchní lesní u Černínů, všichni jsme byli myslivci, všichni jsme dělali s dřevinami. Přišel jsem k tomu úplně přirozeně. V roce 1991 jsem si udělal živnostenský list a začal ošetřovat to, co tady bolševik za ta léta zničil. Vyhlašovali jsme chráněné stromy, ošetřovali je. V roce 1993 jsem pak koupil první pilu od STIHLu a během následujícího roku už jsem měl doma prakticky celé jejich tehdejší portfolio – křovinořez, vyžínač, dvě profesionální pily, plotostřih. Bylo poznat, že je to německé. Promyšlené. Nižší váha, nižší vibrace, přirozená ergonomie. Pokud s těmi stroji skutečně děláte den co den, tak přesně tohle oceníte.

Nehrála v tom roli i porevoluční euforie? Obdiv k západním produktům?

Možná trochu ano. Měl jsem jednu část rodiny německou, tu z babiččiny strany. Vědělo se, že německé strojírenství má blízko k dokonalosti. Takže když v roce 1993 vzniklo české zastoupení STIHLu, já už se strojem dávno pracoval, protože jsem ho měl z Německa. Pak jsem začal chodit do prodejny, kterou tu míval nějaký pan Kurz. Když skončil, napadlo mě, že bych chtěl prodávat sám.

A naplnilo těch 20 let prodeje a servisu produktů od STIHLu vaše očekávání?

Ano, dělám to, co mám rád a čemu rozumím. Mám ohromnou výhodu, že všechno mám reálně odžito, se všemi produkty sám pracuju. Jezdí ke mně spousta nadšenců z celých Čech. Těch, co mají staré stroje a chtějí je mít i za cenu, že ty stroje jsou těžké. I těm se snažíme vyhovět, jsme schopni svařovat kdejaký kov, vyrobíme jim i na zakázku náhradní díly, opravujeme jim staré věci, což mě baví.

Co je na práci naopak těžké?

Určitě sledovat všechny trendy, modernizace je opravdu rychlá a každý rok musíte neustále vědět o všem, co STIHL uvádí na trh. Do toho nepopulární zákony s emisemi, kterým se musí všichni přizpůsobovat. Dneska je obrovská základna náhradních dílů, všechno se neustále rozšiřuje. Člověk to musí vstřebávat a zároveň to naučit podřízené. Ale tak, aby to nejen uměli, ale především aby sami mysleli. Nejde se jen bezhlavě držet šablon, chce to být trpělivý.

Kdo je dnes zákazník STIHLu?

STIHL je znak určité prestiže. Už zdaleka nemáme jen profesionály, ale stále větší počet zahrádkářů, domácích kutilů. Lidí, kteří se strojem pracují třeba jednou měsíčně. To má trochu háček v tom, že dotyčný s tím neumí tak dobře zacházet. Čím dál důležitější je nezbytný předprodejní servis. Podchytit si zákazníka, nebát se dát mu telefon, aby vám mohl kdykoli zavolat. Tohle je to, co lidé ocení.

Akumulátorová technika již zvládne skoro každou práci

Který z produktů vy osobně máte nejraději, nebo se v poslední době nejlépe prodává?

Za poslední dva roky jsem získal blízký vztah k akuprogramu. Přiznám se, že zkraje jsem k tomu měl mírný despekt, jemnou nedůvěru. I proto, že jsem byl zvyklý na ten program, který byl jako ruční nářadí v dílně. Nic nevydrželo, nemělo to potřebnou kapacitu. Ale když jsme u STIHLu, existuje skutečně diametrální, mnohdy až propastný rozdíl, mezi značkou a dalším v pořadí. Ve výdrži, v kvalitě, ve všem. Dnes už sám beru do ruky benzínové stroje jen v případě, že potřebuju opravdu mimořádný výkon. Ale všechny údržby a pravidelné věci dělám s akuprogramem.

Sdílet článek na Facebooku