Svět stihlu

29 let se značkou STIHL. Loučí se šéftechnik, jemuž rukama prošel každý stroj

„Takový provoz jako poslední dva roky nepamatuju,“ ukazuje Miroslav Kosička, šéftechnik značky STIHL, do skladu plného krabic a míhajících se vysokozdvižných vozíků. A Miroslav Kosička má co soudit, značce STIHL totiž slouží bezmála třicet let. Ten přítomný čas už ovšem bude platit jen pár dní. Muž, který ví o všech strojích skoro všechno a osobně je snad všechny vyzkoušel, odchází do penze. A to je čas na vzpomínání a bilancování.

Když dostane při obhlížení ruchu ve skladu otázku, co za všechnu tu hektiku může, vyjmenovává hned několik důvodů: za poslední roky se díky akumulátorovým strojům ohromně zvětšila nabídka a lidé na ni slyší, protože najednou je nářadí lehce dostupné i pro ty, kdo mají respekt z rachotu klasických motorových strojů. „Nezdá se to, ale takových je hodně. Druhá věc je, že ač to není příjemné, poptávku po strojích výrazně zvedla kůrovcová kalamita. Ta obrovská kvanta zničených stromů musí někdo vytěžit, harvestery se všude nedostanou. Řešit to samozřejmě musí i soukromí majitelé. Ti všichni potřebují vybavení. A pak je tu ještě to, že jsme se na rozdíl od některých jiných značek, které zabrzdily investice do vývoje, dokázali nachystat na dobu, kdy je nutné omezovat emise a výfukové plyny,“ líčí muž, který byl ve firmě STIHL u všeho od úplného začátku jejího působení v Česku.

Jak jste se ke značce STIHL dostal?

V předcházejícím zaměstnání, kde se mi docela líbilo, jsme chtěli v 90. letech zprivatizovat provoz, jenže se nám to nepodařilo, což mě naštvalo, a tak jsem chtěl jít jinam. Úplně náhodou jsem pak v novinách narazil na inzerát, ze kterého ani nebylo jasné, o jakou firmu jde, ale zkrátka hledali technika. Až na pohovoru jsem se dozvěděl, že se jedná o STIHL, což mi udělalo radost – technika byla obecně moje parketa, vždycky mě bavila, proto jsem i na Mendelově univerzitě vystudoval mechanizaci zemědělství. Navíc STIHL už jsem znal z veletrhů z Lipska, kam jsme s předchozím zaměstnavatelem jezdili. S pánem, který tam tehdy produkty prezentoval, jsme se později potkávali na školeních. Udělalo mi to radost.

Musela to být zajímavá doba, pomáhal jste budovat jméno nového výrobce v podmínkách úplně nového hospodářství.

Ano, ano. Na našem území se kolem revoluce se značkou STIHL prodávaly jen asi čtyři typy pilek a přes Tuzex zádový rosič. Například profesionální pily a sem tam nějaký křovinořez bylo možné sehnat jen přes tehdejší Vojenské lesy a Podnik zahraničního obchodu občas dodával rozbrušovačky na železo a na beton. Zkrátka něco se na trhu vyskytovalo, ale značka jako taková byla jen málo známá. Jednoznačně tady dominoval náš tradiční konkurent, který měl historickou výhodu v přednostním přístupu na trh. Byl to těžký a dlouhý boj, tento náskok jsme ale někdy před deseti, patnácti lety smazali. Celé to byla opravdu zajímavá doba.

Jaké jste měli první úkoly?

V první řadě jsme měli dostat značku STIHL do širšího povědomí. Obráželi jsme s produkty všechny možné výstavy v okresech i krajích a získávali lidi pro myšlenku, aby se stali našimi odbornými prodejci. V roce 1990 byla tehdejšími pracovníky zahraničního obchodu založena firma Silvako, prodejce zahradnické a lesnické techniky, která si vytvořila svoji vlastní síť a začala naše produkty prodávat. Rodina Stihlů ale věděla, že je v bývalém Československu velký potenciál, protože máme zalesněnou krajinu, kde žije ohromné množství chatařů a chalupářů, a údržba krajiny je nám vlastní, takže nakonec založili dceřinou společnost a roli prodejců převzala naše postupně vybudovaná síť vyškolených lidí.

Opravdu jsme tak specifičtí?

Určitě ano, mnohokrát jsme se o tom bavili i s kolegy ze zahraničí. Množství chat a chalup, které Češi mají, je enormní, ostatní kolegy to fascinuje. Je to fenomén, který vznikl tak, že jsme za minulého režimu nikam nemohli, ale vidím, že se drží i v generaci dětí původních majitelů. Spousta z nich odjede třeba do zahraničí na zkušenou, ale jakmile se trochu stabilizují, shání se po chatě v místech, ke kterým mají vztah.

Jak se značce STIHL dařilo růst?

Vybavují se mi dva velké boomy. První nastal někdy kolem roku 2000, kdy sem přišla zelená zahradní technika sesterské značky Viking, dnes už prodávaná pod značkou STIHL Tirol. Znamenalo to totiž zásadní rozšíření sortimentu. Druhý akcelerační stupeň nastal předloni s razantním nástupem akumulátorové techniky, ze které už si dnes vybere každý. Ohromně zajímavé bylo sledovat i technologický posun. Člověk si řekne, že je to vlastně obyčejný „pincek“, 50kubíkový motor, ale technologicky to funguje úplně jinak, protože tuhle malou motorku by v ruce nikdo neudržel. Ať držíte nejmenší pilečku, křovinořez nebo profi pilu, máte v ruce vlastně závodní stroj.

Překvapilo vás ve vývoji něco?

Pro mě byl obrovským příjemným překvapením rozvoj akumulátorové techniky. Přiznám se, že když přišel první výrobek, moc jsem této kategorii nevěřil, kapacity baterií byly tehdy ještě malé. Později se ale dostaly na trh rychlonabíječky a výkonnější baterie, takže dnes už se s aku technikou dá fungovat celý pracovní den, což bylo tenkrát sci-fi. A pak jsem měl ještě jednu velkou obavu po roce 1998, kdy jsem začal studovat materiály, podle nichž se Evropská unie chystala omezit emise škodlivých zplodin ve výfukových plynech. To mně začalo trochu mrazit, říkal jsem, co teď, dvojtaktní motor, který máme, to nezvládne a čtyřtaktní se nedal použít všude. Ale pak jsme dokázali využít technologických novinek a ono to dnes všechno krásně funguje.

Odhadnete, na co se lidé mohou těšit do budoucna?

Tipuju to, že komunální údržba zeleně pojede v budoucnu z 90 procent na akumulátorech, hlavně kvůli eliminaci hluku a emisí. Především ve velkých nebo lázeňských městech. Není daleko doba, kdy už lidé zkrátka nebudou ochotní poslouchat hluk spalovacích motorů. Některá města na to již hledí, a proto jsou zahradnické firmy už dnes prostřednictvím veřejných výběrových řízení nuceny investovat do tiššího vybavení. Je ale pravda, že akumulátorová technika zatím nejde použít všude. Pořád nám zůstane klasický dřevorubec s motorovou pilou a třeba údržba ploch kolem silnic, dálnic nebo železnice, zkrátka ty hůř přístupné lokality, za pomoci křovinořezů.

A co plánujete na penzi vy?

Mám velkou rodinu a řadu kamarádů, kteří mají spoustu našich kousků, takže se možná občas budu věnovat opravám. Jinak ale bydlím v domě uprostřed zahrady a topím dřevem, takže mě čeká spousta práce kolem domu a čas s vnoučaty. Za léta se značkou STIHL jsem ale vděčný. Já jsem člověk kolektivu a tady jsem se seznámil s velkým množstvím schopných, příjemných a zajímavých lidí, hodně cestoval po republice i do zahraničí. Vždycky nám šlo o to dostat k prodejcům i zákazníkům maximální možné množství informací, protože to je základ toho, aby všechno fungovalo. Udělali jsme tady spoustu práce.

Sdílet článek na Facebooku