Moderní lesnictví? Hlavně se nebát změn

Jak si Školní lesní podnik představit?

V roce 1923 byl zřízen k tomu, aby byl vědeckým a výukovým objektem. Byl zřízen proto, aby ukazoval cestu. Aby vědci z fakulty i jiných ústavů vyzkoušeli teoretické poznatky v praxi a zavedli je do provozního užití.

Jak si to představit v praxi?

Podnik nyní máme rozčleněn do 16 modelů hospodaření. Většina jsou produkční modely, část jsou spíše pasivní neprodukční modely pro podporu biodiverzity, rekreační funkce lesů apod.. Na každém z modelů postupujeme jinak, aby studenti viděli pestrost přístupů, různé směsi dřevin, různé typy stanovišť. Jsou to způsoby moderní, které se u nás zatím téměř vůbec nepoužívají, ale v zahraničí jsou již odzkoušené. Oproti jiným středoevropským zemím jako je Německo, Švýcarsko nebo Slovinsko jsme bohužel zaostali.

Čím to je dáno?

Celoplošně se tady zavedl systém pasečného hospodaření již za Rakouska-Uherska a všechny následné regulativy jsou postavené na tom, že je nejjednodušší tento systém udržovat.. A pak je to dědictví komunismu. Byli jsme vychováni k tomu nemít názor, neozývat se. A to se pak těžko zavádí změny. Právě z toho důvodu máme nyní definováno tolik modelů hospodaření. Lidé se na ně mohou přijet podívat, ověřit si, že v praxi opravdu fungují a zavést je i na svých pozemcích. Snažíme se být modelovým územím. A měnit pasečný model je strašně těžké. Chce to velkou odvahu a trpělivost, protože vaše aktuální rozhodnutí přináší důsledky až za minimálně 30 let.

Jak se v podniku realizují studenti?

Jezdí sem převážně studenti Lesnické a dřevařské fakulty. Nějaké praxe tu ale má i Zahradnická fakulta, protože provozujeme i dvě arboreta, kde se studenti učí dendrologii. A pak ještě studenti z Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií. V terénu to, co se učí teoreticky, vidí prakticky. V prudkých svazích jim postavíme lanovku a vidí těžbu ve svahu. Vidí těžbu s traktorem, koněm. Stejně tak pěstování lesů. Na výzkumných plochách se učí vyznačovat těžbu. Jak „tečkováním“ dodržovat modely hospodaření, jak poznat růstovou fázi. A potom se zde cvičí i základní předměty jako botanika, pedologie apod.

Říkal jste, že máte 16 hospodářských modelů. Za jak dlouho u nich jde vidět nějaký progres?

V modelu, u kterého začnete od nuly, vidíte první změnu zhruba po 20 letech. Nám v lesnictví jde o to vypěstovat obchodovatelné kmeny. Musí splňovat určitou tloušťku, tvar kmene a spoustu dalších parametrů. Cílem je toho dosáhnout co nejrychleji. Ale 20 let nic není. Někdy to trvá 80 let, někdy 120. Časté střídání modelů je pak strašně neekonomické, protože stromy nestihnout dorůst do jejich nejvýnosnějšího stavu.

Vyplatí se tedy vůbec měnit modely?

Určitě, chce to ale silnou vůli a odvahu. Nepasečné modely už se dávno učí, lesníci je teoreticky znají. Ale pak přijdete do podniku, kde se neprovozuje a jako čerstvý absolvent nemůžete zavádět novinky. A po 20 letech praxe, kdy se dostanete do vedoucí pozice, už to zkrátka měnit nechcete, protože už máte svůj zajetý systém. Je v tom nejen konzervatismus, ale také naše ješitnost. Protože přece když  jsem 20 let něco budoval, tak proč to teď celé měnit? A pak do toho celého ještě vpadne klimatická změna a sekundárně kůrovec.

Povídejte.

Lidé jsou při kůrovcové kalamitěi strašně frustrovaní, nikdy to nezažili v současném rozsahua nadávají. Ale lesník, který tam nastoupil na revír před 35 lety, kdy převzal do správy např. stromům bylo 40-leté porosty, nemůže dělat nic jiného, než se je snažit udržet co nejdéle. On je nezmění ze dne na den. Lesáci nemohou za to, že za války někdo zasadil smrk. Pokud někdo nyní zalesňuje sadí okolo Brna čisté smrčinyky, dovolím si říci, že chybu dělá a že je špatný lesník, ale opravdu to není černobílé. V lesnictví jde všechno pomaleji.

A kam směřujeme? Budou se v budoucnu uplatňovat nové modely hospodaření nebo zvítězí konzervatismus?

To si vůbec netroufnu říci. Jestli „nová generace“ najede na nové modely nepasečného hospodaření nebo se naopak nechá ovlivnit tou starou. Kdo ví. Není to jen o procházce v lese s barvou a „tečkováním“ stromů. Musíte vědět, jakým směrem se strom bude kácet, aby co nejméně poškodil okolní stromy, musíte ctít zavedený model. Musíte si dát věci dohromady a správně je vyhodnotit. Na to je třeba mít znalosti a zkušenosti. A teď jsme v době, kdy přenos dřívější zkušenosti úplně neplatí. Naopak se staří fořti musí přizpůsobovat době a učit se novým věcem.