Svět stihlu

Česká stopa u německé značky. Šéftechnik přišel s nápadem na inovaci rosiče

Že je značka STIHL původem německá, není třeba připomínat. Právě díky německé kvalitě a konstrukčním nápadům si získala takové množství fanoušků. Neznamená to ale, že se do ní nevtiskávají i jiné vlivy, třeba ten český. Jeden z produktů se totiž prodává hlavně díky dnes už bývalému šéftechnikovi české pobočky Miroslavu Kosičkovi a jejímu bývalému řediteli Tomáši Karlíkovi. A jak už to tak bývá, nápad na jeho vytvoření vzešel z obyčejného lidského pozorování a snahy zjednodušit lidem život.

To bylo tak. Češi jsou velcí zahrádkáři a na Moravě ještě navíc vinaři, takže není divu, že v 90. letech zaznamenaly velké prodeje zádové rosiče, kterými se aplikují ochranné postřiky na rostliny, třeba na vinnou révu nebo brambory. Je to docela efektivní záležitost, v té době jediný model v portfoliu značky pojal hodně materiálu. Jenže dohromady i se strojem vážil více než 25 kilogramů.

„To je bez problémů, když je vám třeba čtyřicet let. Ale léta nezastavíte, takže v šedesáti už takový stroj navlečete na záda jen s obtížemi a v 70 letech už možná vůbec,“ líčí Miroslav Kosička, který přesně tento problém pozoroval před lety u svého souseda a v ten moment ho napadlo, že nabídka firmy, pro kterou pracoval od raných 90. let, zkrátka potřebuje rosič s menším objemem a tím pádem i menší hmotností. „Spolu s tehdejším panem ředitelem jsme si řekli, že to zkrátka musíme prosadit, a tak jsem o tom já začal mluvit na školeních pro techniky a on na setkání vedení jednotlivých poboček. Nakonec se to opravdu povedlo, semínko padlo na úrodnou půdu,“ vzpomíná Kosička, kterého celý tento proces i jeho výsledek hřejí ještě dnes.

Jestli je pro značku STIHL něco typické, tak to, že se při inovování a úpravách výrobků opravdu hodně hledí na zpětnou vazbu zákazníků i jednotlivých techniků. Všechno se prostřednictvím vnitřního informačního systému nebo díky osobním setkáním techniků dostává přímo ke konstruktérům, kteří neúnavně zkouší nové varianty.

Miroslav Kosička a jeho rosič SR 200

Ale zpět ke „Kosičkově“ produktu. Jako podklad pro budoucí menší model rosiče před lety posloužil menší zádový foukač. Prototyp nového stroje přišel do Česka na první testování v podobě, která se k té finální ani nepřibližovala. Nejen čeští technici k němu dali připomínky a poslali zpět do německé centrály, odkud se vrátil už předfinální model na zátěžové testy. „Domluvili jsme se tehdy s kamarády Lubošem Zborovským a Laďou Kynickým z Velkých Pavlovic, kteří mají vinohrad a aplikují postřiky. Kluci prováděli jakoby běžnou aplikaci, byť jen čisté vody, a pak si kontrolovali, jak dobře se tekutina do keřů dostane. Zkoušeli jsme to dva dny a díky tomu jsme byli schopní dát velice důležité připomínky k vlastní aplikaci i ergonomii stroje,“ vzpomíná Miroslav Kosička.

Připomínkovat tak s kolegy mohl například to, že je nutné změnit úhel výstupní trubice, protože při dlouhém používání chytaly majitele křeče do rukou. Asi za rok a půl nato se i díky tomu na trhu objevil nový model s označením SR 200, který se v Česku a všude jinde prodává dodnes. „Jeho hmotnost je podstatně nižší než u profesionální varianty, dosáhne maximálně 17 kilogramů, takže ho na záda dostane i člověk, který má jinak potíže,“ povídá spokojeně Kosička, pro kterého to byl podle jeho vlastních slov jeden z mimořádných zážitků, které za léta ve službách značky STIHL zažil. Teď už bude její rozvoj pozorovat spíš z dálky, z pozice šéftechnika odešel s koncem minulého roku do penze.

Sdílet článek na Facebooku