I pily pomáhají. Arborista zasahoval v oblasti zničené tornádem

„V inkriminovaný čtvrtek jsem byl pracovně v Přerově, a když jsem viděl, co se na Hodonínsku děje, bylo mi jasné, že tam na druhý den hned pojedu. Bydlím dvacet kilometrů odtud, v Krumvíři, a chtěl jsem těm lidem pomoct,“ říká muž, který má firmu na rizikové kácení a práci se stromy ve výškách, což je přesně to, co bylo na místě hodně potřeba.

Živelnost situace v prvních dnech a hodinách pohromy viděl každý v televizních záběrech. Colledani se po příjezdu nahlásil prvním hasičům s tím, že jim vysvětlil, co dělá a umí, a oni už jeho i další arboristy, kteří také dorazili, posílali z jednoho místa na druhé. „Pamatuju si hned první strom, to byl dub visící nad bytovkou. Na první pohled bylo vidět, jak se vyvrací – jak se vykláněl, dělaly se kolem něj díry v zemi, tak jsem ho hned ořezal a odlehčil, protože všude okolo chodili lidé. Vůbec jim nedocházelo, jaké nebezpečí jim hrozí,“ líčí Colledani.

Spolu s ostatními se postupně „prosekával“ zničeným územím a jednotlivými vesnicemi. Všude spousta trosek, nepořádku a lidí s pokaždé jinak těžkým osobním příběhem. „Všechno z toho, co jsme tam řešili, už jsem dělal, ale nikdy ne v tak ohromném množství,“ přiznává muž, pro kterého je letní období obecně náročné. Mimo tornáda totiž útočí i menší bouřky, takže má pracovní diář plný na dva týdny dopředu. Do obcí na Hodonínsku by se ještě rád vrátil, ale sám říká, že v současné chvíli už si místní poradí sami. „Nás bylo třeba hlavně na rizikové práce, které je nutné dělat z lana. Na místě práce koordinovali hlavně dobrovolní hasiči, ale ti se v tomhle nevyznají, takže byli rádi za naši pomoc. Hlavně proto, že státní hasiči se většinou nebyli schopní s plošinami a žebříky k problémům dostat, přes sutiny neprojeli,“ popisuje Colledani první dny po neštěstí, kdy trávil každý den v jiné ze zasažených vesnic.

Nebezpečí, která jsou skrytá

Nedá se vyloučit, že se do nich bude vracet, na stromech totiž některá poškození nejsou vidět. Třeba naposledy se mu dostal do rukou smrk, do něhož uhodil blesk a zlomil ho přesně v půlce podélně. Strom tak vypadá na první pohled zdravě, ale když se člověk podívá pořádně, vidí, že uprostřed je díra. Proto bude muset asi nakonec jít k zemi. Není to ale standardní konec Colledaniho pracovních příběhů. Svoji živnost má pojmenovanou „Stromodoktor“, prioritou totiž je dát stromům ořezem novou šanci na další dlouholetý život.

Při tom všem pomáhají vystudovanému arboristovi i pily STIHL. V jeho šestičlenné sestavě najdeme hned tři a „stihlka“ byla také úplně první, kterou kdy kupoval. „Přišel jsem tehdy do brněnského Alfateku a o pilách jsem vůbec nic nevěděl. Pán měl ale naštěstí s arboristy zkušenost, a tak mi poradil model MS 201, který mám doteď. Je všestranný, zvládne ořezy i kácení a dlouho jsem si s ní vystačil,“ popisuje Colledani. Později sáhl kvůli práci na přerostlých topolech a silných dubech po silnější MS 661. Jako zatím poslední z „oranžové série“ kupoval MS 251, protože potřeboval stroj pro „podstromáky“, kolegy, kteří mu pomáhají s pracemi na zemi. „Ne vždycky to ale už s pilou umí dobře a tenhle model mi přišel nezničitelný,“ pousmívá se hlavní „Stromodoktor“, který do budoucna pomrkává po nejsilnější MS 881. Obecně u něj ale vítězí modely, které kombinují nízkou hmotnost a vysoký výkon. Při práci ve výškách (jakože leze až do 30 metrů) se pronese každé deko navíc a naopak se vítá každý kousek výkonu, díky kterému se může lézt dolů rychleji.

Pavel Colledani je jenom jedním z mužů s pilami v ruce, kteří v uplynulých dnech pomáhali odstranit následky ničivého tornáda. Zapojili se i sami autorizovaní prodejci značky STIHL – do prodejen Vladimíra Melichara v Hodoníně a Břeclavi si pro potřebné nářadí a vybavení věnované jako dar přijeli zástupci všech nejvíce postižených obcí. I my ve firmě STIHL přejeme, ať pomůže co nejrychleji odstranit následky tragédie a ať se můžeme co nejdřív zase bavit o péči o zahrady, les a okolí domů, a ne o jejich záchraně.